Jsou křižáci jedovatí?

Ano, jsou. Až na malé výjimky každý pavouk má jedovou žlázu. Ovšem kousnutí křižákem, stejně jako jakéhokoliv jiným v České republice původně žijícím pavoukem, není životu (až na velevzácné případy) nebezpečné. Na místě není se křižáků bát, ale ani jejich minimální nebezpečnost bagatelizovat. Následující text Vás o tom snad přesvědčí:

Nejprve je nutno uvést, za jakých okolností Vás křižák může kousnout. Křižáci koušou pouze v sebeobraně, když jsou stisknuti nebo jinak omezeni ve svém pohybu. V žádném případě nehrozí, že by křižák na někoho ze své sítě skočil a kousnul jej. Křižáci jsou plaší tvorové, a když se jim omylem zamotáte do sítě, budou ohrožení řešit vždy útěkem.

Křižák Vás tedy kousne jen při nesprávné manipulaci s ním nebo náhodou, když jej někde (např. v úkrytu) přiskřípnete. Malé druhy křižáků nemají natolik silná klepítka, která by lidskou pokožku prokousla. Větší druhy to dokážou, ale jejich jed vesměs není pro člověka toxický. Podívejme se do odborné literatury, jaké příznaky může kousnutí křižáka vyvolat:

Základní příznaky jsou lokální - bolest, mírný edém (otok) a případný erytém (zarudnutí). Nathanael McKeown z Oregonu (USA) uvádí ve své studii z roku 2014 příznaky kousnutí dvěma velkými druhy křižáků: U kousnutí naším nejběžnějším druhem, křižákem obecným (Araneus diadematus), trvaly příznaky jako zarudnutí, bolest, svědění a otok v rozmezí 1-17 dní. U tohoto stavu se občas vyskytly systémové symptomy jako úzkost, nevolnost, bolesti hlavy a svalové křeče. U jednoho případu kousnutí křižákem stromovým (Araneus saevus) byly popsány příznaky vážnější, a to bolest, otok, horečka a znecitlivění. Potíže přetrvávaly 12 týdnů. Naštěstí je křižák stromový výhradně horským druhem a v ČR byl nalezen zatím pouze na Šumavě.

Prudší průběh reakce na kousnutí křižákem mohou mít malé děti a lidé ve špatném zdravotním stavu. Pro úplnost se zde také zmiňme o možné anafylaktické reakci (tzv. alergické reakci 1. typu) na jed křižáka. Anafylaxe je definována jako náhle vzniklá život ohrožující reakce, která se projeví jako akutní dušnost vyvolaná zúžením dýchacích cest (otok jazyka a hrtanu, eventuelně stahy průdušek), nebo jako anafylaktický šok, což je stav, kdy kvůli nadměrnému rozšíření krevních cév dochází k životu nebezpečnému selhávání krevního oběhu. Anafylaxe vzniká jako reakce na složku jedu pavouka, na kterou si tělo při předchozím kontaktu vytvořilo protilátky (typu IgE). Po navázání částice s pavoučího jedu na IgE dochází k vyplavení zánětlivých mediátorů do krevního oběhu, což vyvolává symptomy alergické reakce (např. vyrážka, svědění, rýma, kašel, dušnost, nevolnost, průjem, úzkost, bolest hlavy, nízký krevní tlak, poruchy srdečního rytmu). Lehčí formy anafylaxe mohou vyvolat mírnější příznaky, u těžších hrozí smrt na anafylaktický šok. Pro vznik alergie na jed křižáka potřebujeme dvě základní podmínky: 1. Genetická predispozice pro vznik alergie - pouze menší zlomek lidí, které opakovaně kousne křižák, bude mít anafylaktickou reakci. 2. Opakované kousnutí (při prvním vznikají IgE a při dalším alergická reakce). Pokud tedy křižáky aktivně nebereme do ruky, prakticky nám vznik anafylaktické reakce na jejich jed nehrozí a je v podstatě zbytečné se jich bát. Větší nebezpečí než pavouci představují např. včely, čmeláci, vosy a sršně, od nichž naopak bodnutí hrozí při běžném životě velmi reálně (i opakovaně!). Těžká anafylaktická reakce na křižáčí jed je nakonec jen diskutovaný teoreticky možný stav, na světě je popsán snad jen jeden takový případ:

V roce 1976 publikovali Zvonimir Maretić a Olga Milina případ kousnutí křižákem podkorním (Nuctenea umbratica) do paže. Příznaky zahrnovaly lokální bolestivost v místě kousnutí, tlak na hrudi a známky dušení. Svalové spazmy, slabost, mravenčení a bolestivost postižené nohy se postupně rozšířily na všechny čtyři končetiny. Kromě toho pacientka udávala bolest břišní a bederní krajiny. Svědilo ji celé tělo, potila se, měla pocit na zvracení a zvýšené slinění. Brnění plosek nohy, bolest svalů, nespavost a mravenčení trvaly několik dní. Příznaky byly podobné tzv. latrodektismu. Latrodektismus je otrava jedem snovaček Latrodectus spp. známých často jako "černá vdova". Syndrom zahrnuje příznaky, jako jsou bolest, svalové křeče, pocení, horečka, nevolnost a průjem. Člověk je ohrožen na životě selháním ledvin, oběhu a dýchacího ústrojí.

Jak již bylo zmíněno, toto je ovšem v podstatě jediný v literatuře citovaný případ takto těžkého stavu po kousnutí křižákem, a rozhodně se nejednalo o normální reakci. Tento text nemá za účel podněcovat k tomu, aby se člověk křižáků bál, nýbrž podat informace pravdivě a úplně, tzn. tak, jak je to z lékařského hlediska žádoucí. Co se týče výše zmíněné oregonské práce, kde se uvádí trvání příznaků i 17 dní, byla to studie, kdy nebyl počet kousnutých křižákem obecným tak velký, abychom zde mohli činit nějaké závěry. Samo kousnutí křižákem je natolik vzácné a většinou nezávažné, že v této problematice věrohodné lékařské studie chybí. Vždy bude záležet, na kterém místě těla se kousnutí stane, kolik jedu se uvolní a na zdravotním, fyzickém a duševním stavu člověka. I nás, autory těchto stránek, kouslo při neopatrné manipulaci několik křižáků rodu Araneus do dlaně. Bolest, otok a zarudnutí většinou zmizely do druhého dne.

Ranku po pavoučím kousnutí je třeba uchovávat v čistotě a neškrábat ji. Porušenou kůží se do ranky mohou dostat bakterie a způsobit infekční hnisavé komplikace. tzv. pyodermie. Nejčastějšími pyodermiemi jsou:
* růže (erysipel) - zarudnutí, bolestivost a otok
* impetigo contagiosa - projevuje se vznikem mnohočených puchýřů, které následně praskají a vznikají šupiny (medové u streptokokových infekcí a šedozelené či šedožluté u stafylokokových infekcí)
* ecthyma - podobné impetigu, je ale hlubší a po prasknutí puchýře vzniká vřed, který se hojí jizvou.
Růže a někdy i další uvedené pyodermie jsou doprovázeny celkovými příznaky jako horečka, zimnice a třesavka. Na místě je návštěva lékaře a zahájení antibiotické léčby s cílem zničení bakterií a prevence postinfekčních komplikací (např. postižení kloubů, srdečních chlopní nebo ledvin).


Na fotografii je rozškrábaná ranka po pavoučím kousnutí, která byla infikovaná bakteriemi (streptokoky), puchýře již praskly a zbyly po nich šupiny medové barvy (fotografii poskytla sama kousnutá pavoukem Petra Boučková).

A na závěr - co dělat, kousne-li Vás (jakýkoliv) pavouk:
1. Zachovat klid a snažit se přibližně pavouka určit (chytit do sklenice).
2. Ranku dezinfikovat a omýt mýdlem a vodou.
3. Otok chladit studeným obkladem; je-li kousnutí na končetině, lze otok trochu zmírnit postavením končetiny ve zvýšené poloze.
4. Dbáme na dostatečný přísun tekutin.
5. Na otok můžeme aplikovat mastičky s kortikosteroidy nebo antihistaminiky. S léky proti bolesti a horečce nakládáme opatrně, nekombinujeme je a užíváme pouze dle příbalového letáku (hlavně pozor při podávání dětem)!
6. Při prudké reakci se systémovými příznaky jako např. dušnost, nízký krevní tlak, bledost, nevolnost, motání hlavy, zvracení, porucha vědomí apod. dle situace jet na pohotovost nebo volat RZS (155), na sanitku vyčkat v tzv. protišokové (Trendelenburgově) poloze v leže na zádech s vyvýšenými dolními končetinami.
Po kousnutí pavoukem lze také postup první pomoci diskutovat telefonicky s Toxikologickým střediskem (224 91 92 93) dostupným nonstop.

Kryštof Rückl


Míková K., Jedličková H., Řezáč M. & Macík S. (2015): Kousnutí pavoukem v ČR i ve světě [Spider bite in Czechia and in the World]. Čes. Dermatovenerol. 5 (2): 107–112.

McKeown, N., R. S. Vetter, and R. G. Hendrickson. (2014): Verified spider bites in Oregon (USA) with the intent to assess hobo spider venom toxicity. Toxicon 84, 51–55.

Herle P. (2009): Bakteriální choroby kůže v ordinaci praktického lékaře. Lékařské listy, 2009, 19.

KAZBUNDOVÁ J., PATOČKA J. (2006): Jedovatí pavouci a nebezpečí jejich kousnutí. Vojenské zdravotnické listy, 75 (2): 65-68.

Maretić, Z., Milina, O. (1976): A bite by the spider Aranea sexpunctata Linné: case report. Toxicon 14, 392-393.



© Araneidae-cz